Duo CACIB Brno 2009
Když se zintenzivní koupání, česání a tréning běhu na vodítku a stání v postoji, je jasné, že se blíží další psí mejdan. A tentokrát byl dokonce dvoudenní.
V sobotu mi ráno ještě umyli a vyfénovali břicho, náušník jsem měl nasazený už od pátku. Slyšel jsem, jak se panička s páníčkem domlouvají, kde zaparkovat a nakonec jsme skončili v sídlišti kousek od výstaviště. Bylo pěkné počasí, takže jsme do vzdáleného pavilonu G došli v pohodě, i když páníček i panička měli plné ruce. Já jsem zase radostně štěkal na stovky kolegů, kteří se na výstavu scházeli.
U kruhu jsme už viděli některé známé. Páníček rozbil tábor - rozložil zapůjčený kepingový stoleček, na kterém mě česali, abych neležel na zemi jako bezdomovec. Hned vedle nás se usídlila paní Nepomucká, který je chovatelkou mého tatínka. Měla tam více pejsků ze svého hnízda, tak pořád poletovala od jednoho k druhému, pomáhala s úpravou, radila a tak. Proběhli jsme si cvičně s paničkou kruh a docela nám to šlo.
Pak přišla paní rozhodčí a kupodivu nemluvila anglicky, ale slovensky. Prý nám rozhodčí vyměnili a místo paní Knapper-Weijland posuzovala paní Vítková z Fly Mystery. No a pak už začalo posuzování. Panička mě učesala a protože ještě před námi mělo být dost pejsků, šla si pokecat za kamarádkami. Najednou bum - prásk a můj půjčený stoleček se zřítil k zemi i se mnou. Lekl jsem se, že jsem až vyjekl, ale nic se mi nestalo. Hned mi přiběhl na pomoc páníček s paní Nepomuckou a když se panička vrátila už jsem stál na jejím stole a trimovala mi záda. Ještě dodávala nějaké rady a půjčila lepší vodítko a pak najednou přiběhla pomocnice od rozhodčí, že už máme jít do kruhu. Někteří pejsci asi nepřijeli, tak se to nějak zrychlilo. Nebyl jsem na tak rychlý start připraven, panička neměla číslo, papíry ani pamlsky, ale co se dalo dělat. Ještě k tomu jsme zápasili s vodítkem, na které jsme nebyli zvyklí, takže předvedení nebylo nic moc. A paní rozhodčí jsem se tedy vůbec nelíbil. Nadiktovala do posudku tolik vad, že si panička myslela, že skončíme s dobrou nebo nás rovnou vyhodí. Nakonec z toho sice bylo VD, ale moc dobrý pocit jsem neměl.
Naštěstí panička ví, jak mě rozveselit. Vzala si pamlsky, které jsem měl mít v kruhu a zacvičila se mnou pár veselých cviků, které dobře umím, takže jsem byl pochválen a dostal jsem dobrůtky. Páníček mě pak vzal vyvenčit, prošel jsem s ním několika pavilony a potkali jsem snad stovky různých pejsků. Taky jsme se byli podívat tam, kde prodávají potřeby a mlsky pro pejsky.
Musím taky napsat, že se za mnou přišla podívat panička od mé kamarádky kokršpanělky Chassie a taky teta Helenka od knírače Robíka, ke kterému jezdíme na výlety, na prázdniny a na houby. Stavila se také panička od Bonyho a Sindy. Měl jsem z nich ze všech velikou radost.
Pak jsme ještě vzali na procházku paničku, chtěla něco nakoupit a taky hledali nějaký stolek, na kterém by mě mohli vystavovat. No a nakonec jsme sbalili své věci a značně unaveni jeli domů. Za odměnu jsem dostal syrovou kost a skoro celý zbytek dne jsem prospal. A to jsem ani netušil, že ráno mejdan pokračuje. Páníček mezitím opravoval stolek, abych měl na čem ležet.
Ráno v pět se vzbudila panička, protože začalo lít jako z konve. A protože nechtělo přestat, vymyslel páníček, že mě ponesou na výstavu ve sportovní tašce. Doma jsme to vyzkoušeli a zdálo se, že bychom to mohli zvládnout. Tak jsme zase zastavili u výstaviště a vyrazili - já v tašce mezi páníčkem a paničkou, páníček v druhé ruce stolek a židličku, panička kabelu s ostatními věcmi. A do toho ještě pořád pršelo. Moc se mi to líbilo, tak jsem celou dobu hlasitě štěkal na všechny lidi i psy. Panička totiž neměla volnou ruku, kterou by mě mohla napomínat.
Do pavilonu jsme dorazili poněkud unaveni. Páníček zabral místo vedle Bonyho hned u vstupu do kruhu, aby nás nic nepřekvapilo. Pak smontoval stolek, zabezpečil ho šrouby a šli jsme potrénovat do kruhu. Zpočátku mi to moc nešlo, zkoušel jsem to i s Bonym, ale pak jsem se rozběhal. Nakonec se mnou běhal i páníček, prý nám to šlo moc dobře. Pak přišla paní rozhodčí, tentokrát se žádné překvapení nekonalo, byla to paní Zahradníčková. Pejsků bylo v neděli ještě více než v sobotu, takže jsme přišli na řadu trochu později. Nemohl jsem se jít ani vyvenčit, protože venku pořád lilo. Chodili jsme s paničkou jen po hale, ale já vím, že uvnitř neplechu dělat nesmím, tak jsem se držel a držel. Pak už jsem to musel pustit na sloup, ale jak jsem spěchal, pocvrndal jsem si břicho. Ale panička říkala, že to nevadí, vyndala fén a s za chvilku bylo vše zase v pořádku.
Do kruhu jsem šel jako jediný hnědý se třemi blonďáky. Předvedl jsem se pěkně, i paní rozhodčí jsem se asi trochu líbil. Sice říkala, že jsem moc velký a mohutný, ale pochválila mou srst a pigmentaci. No bylo z toho zase VD, ale všichni byli mnohem spokojenější než včera. Zase jsme si zablbli a zacvičili a šli jsem ještě jednou na nákupy.
V jednom zastrčeném rohu pavilonu A našel páníček anglicky mluvícího prodavače, který měl kolem sebe spoustu klecí a trimovacích stolů. Chvíli se spolu dohadovali, pak mu páníček dal nějaké papírky a prodavač donesl velkou bednu. Doma jsem zjistil, že v bedně je trimovací stůl i s hrazdou na vodítko. A prý stál jen 1500,-Kč. Ještě mi koupili nové výstavní vodítko a samolepku kokršpaněla do auta. Pak páníček odnesl krabici s novým stolkem do auta a my šli zpět k našemu kruhu, kde jsme právě natrefili na předvádění Bonyho. Šlo mu to moc pěkně, dostal res.CACe.
No a potom už nás páníček vyzvedl a spěchali jsme k autu, které jsme mohli mít 10 minut uvnitř výstaviště, abychom nemuseli zase capat tu dlouhou cestu.
Zdá se, že všichni byli spokojeni - páníček a panička, že se zlepšuju v předvádění a že se jim podařilo zvládnout moje chlupy a že sehnali výhodně stolek. A já, že se něco dělo, že jsem potkal spoustu lidí, dětí a pejsků. Na všechny jsem vrtěl ocáskem a se všemi jsem se chtěl kamarádit.
No a to vodítko a stolek nemám jenom tak. Další mejdan prý bude v Ostravě.
Fotky z obou dnů najdete zde:
tamca.rajce.idnes.cz/Duo_CACIB_Brno_2009/
Později bude i video.