Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jak jsme byli na závodech úplně poslední :-)

13. 11. 2010

Tak jo, já to napíšu.

Pro další závod jsem vybrala Rájec Jestřebí, protože je to blízko. Začátek byl trochu rozpačitý, protože když jsme klubový cvičák mezi poli po velmi "polní" cestě našli, nikdo tam nebyl, 7.30h byla asi moc časná hodina na vstávání. No ale postupně dorazili organizátořei, závodníci i pan rozhodčí (Milan Oliva).kz-rajec-131110-01.jpg

Byli jsme přihlášeni do kategorie ZVV1 (jen poslušnost). Tušila jsem, že budeme mít trochu problémy, protože jsme byli právě ve fázi přecvičování některých cviků (aport, přivolání). Cvičák byl neoplocen, mezi poli, jedna strana malý lesík, ve kterém mezi stromy byly překážky, za lesíkem potok a zase pole. Jen jsem to viděla, už se mi v hlavě usídlila představa zajíce, jak vyskočí zpoza áčka a já svého psa už nikdy neuvidím. A ještě ke všemu jsem si vylosovala první pořadí v naší kategorii, což je na cizím cvičáku docela malér. Musím přiznat, že se mi moc nelíbily i některé organizační věci, jako třeba že aporty se házely téměř proti odloženým psům, což v kategorii ZM způsobilo rvačku dvou psů přímo na place.

Ale zase  po mokrém a chladném ránu, kdy Bard musel být v oblečku (i přes úšklebky některých závodníků a pana rozhodčího), vykouklo sluníčko a byl z toho opravdu moc pěkný slunečný den.

No a jak to dopadlo? V podstatě na třech cvicích jsme měli totální výpadek a po pravdě opravdu mojí vinou.

Při povelu "volno" Bard prostě neodešel, myslím, že v mém hlase cítil tu obavu z lovecky atraktivního okolí a navíc v takovém prostředí prostě nikdy volno nedostává (bez stopovačky). Takže mě vzorně následoval, o ani po opakovaných povelech se nevzdáli.

Do aportu mi vyběhl předčasně, ale protože nádherně uchopil činku a bez překusování ji vzorně donesl a předsedl, neudržela jsem se a pochválila jsem ho - takže nula. Celý měsíc jsme totiž aport přecvičovali, právě kvůli překusování a hraní si s činkou.

kz-rajec-131110-05.jpgSkok šplhem jsem si myslela dopředu, že Bard nedá. Na rozdíl od našeho agiliťáckého áčka tady bylo opravdu sportovní a ve standartní výšce, a to jsem vlastně nikdy nedělali. I při tréninku před zahájením závodu mu to nešlo a musela jsem ho postrčit. V závodu mi navíc zase vyběhl předčasně, já se neudržela a zavolala "NE" (jako v tréninku) a on zpomalil a nepřeskočil. Zkusila jse to ještě jednou, ale už to nešlo.

Ostaní cviky byly jen s drobnějšími chybami, pan rozhodčí byl přísný, ale to mi nevadí, aspoň vím, co máme zlepšovat.

Výsledek byl 63 bodů ze sta a poslední (sedmé) místo v naší kategorii. Musím řísct, že jsem v pdostatě nebyla ani nijak zklamaná nebo naštvaná. Bard cvičil pěkně, vina byla tentokrát na mé straně a částečně také na nezvyklém prostředí.

Velkým pozitivem bylo, že se manželovi díky krásnému počasí podařilo natočit video, kde je celé naše vystoupení na závodě zachyceno, takže jsem to mohla podrobně prostudovat a hledat chyby. Jinak bych se nikdy nedozvěděla, že psa ruším vodítkem. Také Ivča (trenérka) se na to mohla po dívat a upozornit mě, co dělám špatně.

Takže přes zimu musíme trénovat a na jaře určitě zase na nějaké závody vyrazíme.

(Video najdete v sekci Videa, fotky ve Fotogalerii, sekce Sport)

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

www.atasek.estranky.cz

(atas, 20. 2. 2011 21:41)

Mila Tamaro a Barde, mate moc pekne stranecky i vysledky. Jen vam chci rici, ze i my jsme skoncili posledni z 26.a to nas prave nakoplo k vetsimu snazeni.mejte se krasne a zase nekdy na stopickach. Vlasta a BOT Atilla