Jdi na obsah Jdi na menu
 


Moje první výstava

18. 10. 2008

No, že se bude něco zvláštního dít, bylo znát už dlouho dopředu. Najednou mě každý týden koupali a fénovali. Napřed jsem se bránil, ale zjistil jsem, že to nemá cenu, jenom to dýl trvá. Taky mě stříhali strojkem – to jsem se bál a lezl jsem paničce do náruče, ale pak jsem si taky zvykl. Často jsem ven chodil oblečený do šusťákové kombinézy a taky jsem nosil takový návlek, abych si neumazal uši.

Pak chtěli, abych stál s zvednutou hlavou a nataženýma nožičkami a nehýbal se. A taky se mi koukali na zuby. To jsou teda nápady. Ale protože jsem za odměnu vždycky dostal kousek sýra, tak jsem jim občas udělal radost. Panička mě vodila na různá zvláštní místa, na krk mi navlíkla tenkou šňůrku a běhala se mnou pořád dokolečka. Ale nemohl jsem běhat, jak jsem chtěl. Pořád volala „hlavu nahoru“ a „pomalu, to je moc rychle“, až si vzala takové klikátko, které mi pomáhá pochopit, co ti dvounožci chtějí. A klikala vždycky, když jsem běžel, jak chtěla. Tak jsem zjistil, jak to má vypadat, ale že by mě to nějak bavilo?  Vždyť to si jeden nemůže ani očuchat, kdo tady prošel a jestli na zemi není něco dobrého!

No a jednou ráno zabalili batoh, vzali mi s sebou i pelíšek, hřebeny, vodu a misku a chvíli jsme jeli autem. Jela s námi i teta Dana, panička mé kamarádky Chessie. Když jsme vystoupili z auta, došli jsme k velké bráně a všude kolem bylo spousta pejsků. Ale přestavte si, panička mě vůbec nechtěla pustit si s nimi pohrát! S celám naším nákladem jsme prošli tou branou a došli k velikému prosklenému domečku. A vevnitř bylo ještě víc pejsků než venku. Myslel jsem že se zblázním! Se všemi jsem se chtěl seznámit a očuchat. Ale procházeli jsem mezi nimi, až jsme našli místo, kde byli i někteří moji kamarádi – Bony a naháček Ryky, a spousta stejných pejsků, jako jsem já.

Panička mi nachystala pelíšek za sloupem, protože jsem poněkud narušoval poklidnou přípravu ostatních. Hladila mě a chválila, ale já bych stejně nejraději vyběhl na ten skvělý psí mejdan. Ale ostatní tak nadšení nebyli… Vážně a klidně stáli na svých stolečcích, nebo seděli v klecích, nechávali se česat nebo se jen klidně rozhlíželi kolem sebe.

Pak mě vzala na to prázdné místo uprostřed pejsků, abychom si to prý vyzkoušeli. Tak jsem chvilku postál a oběhl s Bonym dvě kolečka a všichni mě moc chválili.  Šli jsme se taky projít ven. Tam byly takové malé domečky (prý stánky) a z těch většinou vonělo nějaké papání nebo hračky. No bylo to úžasné. Ocásek jsem si mohl uvrtět.

Když jsme se vrátili, panička si nalepila na ruku nějaké číslo, rychle mě znovu přečesala, nasadila mi na krk ten provázek a už jsme šli. Byl tam se mnou ještě jeden pejsek a pak nějaké paní za stolem a pán, který si pejsky prohlížel. Jako vždycky jsem na všechny vrtěl ocáskem a snažil se s nimi seznámit, ale myslím, že se to paničce moc nelíbilo. Pak mě zvedla na stůl a ten pán si mě šel prohlídnout. Konečně jsem na něj dosáhl. Vrtěl jsem ocáskem a kroutil se radostí, že se se mnou jde mazlit. Panička se mě snažila přidržovat, ale pán se smál, že jsem nafoukanej pes, kterej určitě spí s paničkou v posteli. No a kde jinde, ne? Říkal něco, že mám volnou kůži na krku a pod očima a že mi chybí nějaký zub, ale stejně se mi líbil. Pak mě dali na zem a čekal jsem, až prohlídnou toho druhého.

Pak jsme měli běhat v kruhu. No první dvě kolečka jsem se trochu snažil, i když mě ten kolega moc zajímal a pořád jsem se po něm otáčel. Ale tomu pánovi, co nás pozoroval (prý rozhodčí), se něco nelíbilo na mých zádech, přinesl si vodu a záda mi namočil. To mi přišlo moc legrační a pak už jsem ze samé radost jenom poskakoval.

Pak rozhodčí něco diktoval, asi jak mi to šlo a že jsem se mu líbil, protože se u toho pořád usmíval. Dal paničce nějaké papíry a bylo to.

Šli jsme se ještě znovu projít mezi stánky, koupili mi tam něco dobrého, myslím, že sušené plíce a játra a taky mé oblíbené zelené žvýkací kosti. A potkal jsem tam kamarádku ze cvičáku. No, ale pak už jsem byl tak unavenej, že jsme ani nečekali na vystoupení Bonyho a šli jsme zpátky k autu.

Panička mě chválila, že napoprvé to bylo moc dobré a že to prý zkusíme po novém roce znovu. Tak se těším,že zase uvidím spoustu pejsků!

 

Fotky najdete zde, video se připravuje:

tamca.rajce.idnes.cz/NVP_Brno_18.10.2008/

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář