NVP Olomouc leden 2010
Ve vystavování jsme měli menší přestávku. Páníčkům se zdálo, že tu poslední "výbornou", kterou potřebuju k uchovnění, už snad ani nezískáme. Pak se rozhodli, že mě přihlásí ještě jednou, a to na národní výstavu do Olomouce. Rozhodčí byla dr. Bendová, které jsem se docela líbil a minule mi známku snížila jen proto, že jsem byl "v příliš dobré výživové kondici". :)
Tak jsme se do toho pustili. V mé misce přibylo zeleniny a ubylo pamlsků. Vycházky se značně prodloužily, panička často používala míček nebo jiný aport, abych se dobře vyběhal. Dostal jsem novou, odolnou kombinézu, abych si venku chlupy neničil. Do "česacího" košíčku přibyl furminátor a dva až třikrát týdně jsme byl proškubáván různými nástroji (je mi naprosto nepochopitelné, jak na jednom psovi může narůst tolik chlupů - panička). Panička se od páníčka naučila stříhat strojkem a protože jí víc poslouchám, podařilo se jí ostříhat mi i všechny záhyby kolem tlamy. Taky si prohlédla videa o úpravě kokršpanělů a chodila na internet na různé rady. V koupelně se navršily nejrůznější šampony, kondicionéry a balzámy, které měly pomoci mé neposedné chlupy zkrotit. Po více než dvou měsících pilné práce se zdálo, že jsem připraven tak, jako jsem nikdy nebyl.
A nakonec se ještě příroda rozhodla, že se nám pokusí v účasti zabránit. V pátek napadla obrovská hromada sněhu. Jel jsem s páníčkem dřív z práce, abychom nachystali stolek do auta a auto zaparkovali u silnice, která se častěji prohrnuje. V noci začalo pršet a ráno bylo vše zamrzlé v ledu. Hlášení o stavu silnic bylo hrozivé. Přesto jsme vyrazili a doufali že dojedeme. Jeli jsme pomalu a opatrně a nakonec jsme se do Olomouce dostali včas a v pořádku.
Museli jsme zaparkovat docela daleko od pavilonu A, kde jsme vystavovali, a pěkně v kombinéze se přebrodit. Kruhy byly postaveny trochu neprakticky, chyběly některé uličky. Usídlili jsme se u anglických kokrů a panička hned začala s úpravou mé srsti. Všechny podmínky byly příznivé, paní rozhodčí se zdála dobře naladěna, hodně pejsků nepřijelo. Začínalo se až v 10 hodin, ale šlo to rychle.
Při předvádění mi trochu vadil knírač, který se pořád cpal do kruhu zrovna v dráze, kde jsem běhal. Ale paní doktorka Bendová se mi moc líbila. Musel jsem jí dát najevo svou přízeň, tak když mi nakázali běhat od ní a k ní, tak jsem na ni radostně vyskočil. Páníčkovi, který vše natáčel, zatrnulo, měl strach, abych ji nepovalil. Na stole jsem krásně stál, nechal si prohlédnout zuby i ohmatat všechny kosti. A dobře to dopadlo. Když už bylo jasné, že máme V, požádala panička ještě o změření a to taky byla chvilka napětí. Výsledek ale všechny překvapil, 37 cm bylo méně než jsme čekali. Paní rozhodčí to ještě přeměřila, ale skutečně, je to tak. Dostal jsem V1, Vítěze třídy a CAC.
Páníček i panička měli velkou radost, to jsem hned poznal. Pak jsem byli v kruhu běhat ještě jednou. Byl tam s námi moc pěkný černobílý pejsek Ch. Bastien Lomicaro. Ten taky tenhle rozstřel vyhrál, ale to nám už nevadilo. Byli jsme mnohem úspěšnější, než jsme čekali.
Panička mě oblékla, protože venku pršelo do velkých sněhových závějí a šli se projít. Cestou jsme se ještě stavili zapsat výsledek do rodokmenu a dostali jsme taky medaili. Ta se moc líbila páníčkovi a nosil ji až do odjezdu na krku. Vyvenčil jsme se ve sněhu a ve stánku jsme nakoupili veliký pytel sušených dobrot. Pak jsem šel s paničkou do jiného pavilonu hledat kamarádku. Když jsme ji našli, byl jsem hodně překvapený. Byla asi 4x větší než já (šarplaninský pastevecký pes). Moc se mi líbila, tak jsem na ni vrtěl ocasem a lísal se. Byla však trošku ostýchavá - jednak ještě čekala na své předvedení a jednak jsem byl oblečený v kombinéze, tak z toho byla v rozpacích. No uvidíme, jestli se ještě někdy potkáme a jestli mě nezašlápne, tak to snad bude vřelejší. Taková fešanda!
Byl jsem už moc unavený, začal jsem se tochu třepat, tak jsme ještě udělali nějakou fotku s medailí, sbalili věci a vyrazili k domovu. Cesta byla částečně zablokovaná kamiony, ale pomalu jsme dojeli. Zbytek odpoledne jsme oba s paničkou prospali a prolenošili na gauči.
Posudek (MVDr. Jindřiška Bendová):
2-letý hnědý pes, nůžkový skus, silná kostra, výrazný samčí hlava, výborně vyvinutý hrudník, pevný spáditá hřbetní linie, správně zaúhlené končetiny, výborná mechanika pohybu, standartní osrstění, výška 37 cm
Poznámka paničky:
Tento výsledek nepovažuji za start našeho skutečného výstavního vystupování, ale spíš za vyvrcholení dřiny ve spojení s mimořádně dobrými okolními podmínkami (dokonce i katalogové číslo bylo složeno z čísel mého data narození :) ). Umožní nám (pokud dobře dopadnou lékařská vyšetření) Barda uchovnit a výstav se zúčastňovat již jen jako doplňkových aktivit na místech, která se nám líbí.