O Štramberské ucho
Vstávali jsem strašně brzo a vypadalo to, že jedeme na výstavu. Ale nekoupali mě, nestříhali ani nečesali - tak co? Po cestě začalo pršet a přestalo až jsme se vrátili domů.
Přijeli jsme na nějaké fotbalové hřiště, panička mě musela obléknout do overalu a pak už to bylo jasné - cvičební obojek, vodítko, činka a překážky. Bude se cvičit! To je teda mnohem lepší zábava než výstava!
Bylo tam spousta psů, žádné jsem neznal, ale choval jsem se způsobně a žádné pranice jsem neprovokoval. Dokonce jsem docela brzy přestal štěkat.
Napřed jsme si šli vyzkoušet překážky a taky, jak se nám bude na hřišti čvachtat. Pak jsme všichni stáli v řadách a vybírali jsme si čísla. Dostali jsme šťastnou sedmičku, což bylo asi tak uprostřed. Ukázalo se, že je to dobře, protože panička si spletla řády a trénovala se mnou podle ZPU, takže měla chvilku na odkoukání drobných rozdílů :) Kromě velkých psů cvičil v naší skupině taky jeden jezevčík a jeden jorkšír, ale taky knírači, kteří se posuzovali zvlášť.
Na řadu jsme přišli v největším lijáku. Paní rozhodčí měla deštník, panička si aspoň nasadila kapucu. Mně to tak moc nevadilo, bylo celkem teplo, tak jsem jen občas váhal, jestli si opravdu musím lehnout. Trošku jsme zazmatkovali s přivoláním, ale za to jsem neutekl za aportem a překonal jsem skok vysoký, ačko i kladinu. Odložení v hustém lijáku bylo trochu nezvyklé, panička prý přes zaplavené brýle ani neviděl jestli ležím nebo sedím. A pak už nás paní rozhodčí pochválila a mohli jsme se jít do auta trochu usušit. Dostal jsem 85 bodů ze 100.
Původně měl následovat výlet do Štramberku, ovšem to vzhledem k počasí nebylo možné, takže mě zabalili do deky a já si páníčkovi na klíně trošku schrupnul. Páníček s paničkou pozorovali výkony ostatních a výsledkovou tabuli. Když to pořadatelé spočítali, bylo jasné, že budu na čtvrtém místě! To byla radost! Po obědě se nás pořadatelům sželelo, dali nám naši medaili a diplom a tašku s výhrou (uzené ucho, štramberské uši, grafický list, pamlsnice a další drobnůstky od sponzorů) a mohli jsme jet domů. Závod totiž stále pokračoval stejně jako vytrvalý déšť.
Panička byla moc spokojená. Myslím, že se to líbilo i páníčkovi, vlastně poprvé viděl, co všechno už umím. A určitě budeme cvičit, abychom už dosáhli na tu bednu!
Zde video (jen krátké, kamera odmítala v tom počasí pracovat): www.youtube.com/watch
P.S. Pořadatele chválíme, závod se nám opravdu líbil a rádi příště přijedeme zas!
Náhledy fotografií ze složky O Štramberské ucho 11.9.2010