Jdi na obsah Jdi na menu
 


Výlet do České

15. 6. 2008

Po obědě panička zabalila do batohu misku a flašku s vodou, a protože to tak bylo i minulý víkend, hned jsem věděl, co se bude dít. Vyrazili jsme na výlet. Vzali jsme s sebou i babičku a dědečka, u kterých už jsem několikrát byl a někdy taky sááám!

Nejdřív jsme jeli autobusem. To už taky znám, tak jsem se nebál. Protože měl nízko podlahu, nastoupil jsem sám a dveřmi jsem pozoroval, jak cesta ubíhá. Vystoupili jsme u velkého parkoviště, kde někdy čekáme s paničkou na páníčka, až nakoupí  (Globus). Ale nešli jsme nakupovat. Prošli jsme malou pěšinkou mezi chatami a už jsme byli v krásném údolí (Údolí Ponávky).

ObrazekByly tam rybníky, ale nechtěli mě tam nechat vykoupat. Až jsme přišli k potoku, a tam jsem mohl. Moc se mi to líbilo, jen jsem nechápal, kam pořád mizí ty klacíky, které mi panička házela. Vlezl jsem tam několikrát, a když jsme pokračovali v cestě, pořád jsem hledal, kde je nějaký další potok, rybník nebo alespoň kaluž, kde bych se zase mohl smočit.

Došli jsme až k silnici (Lelekovice-Česká). Kousek jsme museli po chodníku u silnice, tak jsem babičce a dědovi předváděl, jak umím chodit u nohy. Už mi to jde docela pěkně. Šli jsme přes velký most, pod kterým něco moc hučelo. Panička mě uklidňovala, že to nic není, že je to jen vlak. Ale já se nebál, já jsem se chtěl jenom podívat.Obrazek

V České jsme si dali přestávku. Dostal jsem vodu a předváděl jsem, jak cvičím s klickerem. To mě moc baví. Jednak, protože hned vím, když něco dělám dobře, a hlavně, dostávám za to granulky a občas i kousek piškotu.

Když jsme si odpočli, vydali jsme se k lesu nad Českou. Tenhle úsek se mi moc nelíbil, protože zrovna začalo pražit slunko a šli jsme polní cestou, kde nebyl stín. U lesa jsem ale dostal další vodu a ještě mi panička polila hlavu vodou a to bylo moc fajn.

A pak už celá cesta vedla lesem. Škoda, že mě nepustili z vodítka, cítil jsme tam tolik zajímavých vůní... A taky jsem viděl veverku! A zase mě za ní nepustili... Pak už mě trochu začaly bolet nohy. Zkusil jsem si sednout, jestli třeba není někde nějaké auto, nebo jestli by mě někdo nepochoval, ale nic, prý musím po svých. No ale za malou chvilku už jsme pěšinkou lezli dolů po svahu a pak už jsme byli v Ivanovicích.

Došli jsme na zastávku na návsi a počkali na autobus, který nás dovezl zase domů. Vítal jsem se s páníčkem, snědl jsme večeři, "vyprali" mi uši v lavórku, ještě jsme přežil vyčesávání trávy a pak už jsem usnul jako pařez.

Ušli jsme 10km :)

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář